Harry James Potter a James Potter - Měsíční svit ti sluší

10. kapitola - Měsíční svit ti sluší


„Už mě to vážně přestává bavit,“ prohlásil Harry, zaklapl knihu a položil ji na hromadu před sebou, „Je to skoro dva týdny, co se snažíme něco najít a výsledek žádný,“ pokýval hlavou, „Kdyby to nebylo, tak důležité-“
„Harry,“ napomenula ho Hermiona, „Ono je to, ale velmi důležité! Myslím, že nám nezbývá nic jiného, než nějaké kouzlo vymyslet.“
„Vymyslet?“ zeptal se Ron, „A to jako jak?“
„Můžeme zkombinovat různá kouzla. Už jsem nad tím trochu přemýšlela a našla jsem pár, které by se nám mohly hodit.“
„Ty jsi zlato, Hermi,“ řekl uznale Harry.
Hermiona se usmála a pokračovala: „Ale i tak nám to zabere spoustu času, protože to nebude nijak lehké je všechny pospojovat, aby účinkovaly, tak jak chceme my,“ na chvíli se odmlčela, „Harry, vážně jsi nic nenašel v té Nebelvírově knize?“
„Už po několikráte ti říkám, že ne,“ zamračil se na ni, ale poté se usmál, „Ty se chceš do ní podívat, že?“
„Abych pravdu řekla, tak jo,“ pousmála se, „Vždyť je to taková vzácná kniha. Řekni mi, kdo by jí odolal?“ zasnila se.
„Já jo,“ ozval se Ron. Hermiona jen protočila oči v sloup, otevřela další knihu a začetla se. Po chvíli ji, ale zaklapla, protože Ron ji celou dobu s úsměvem pozoroval.
„Mohl bys toho nechat?“ vyštěkla.
„Čeho?“
„No, čeho asi? Nemůžu se soustředit, když na mě neustále zíráš,“ prohlásila a zamračila se na něj. Harry raději vstal a zamířil si to ven z knihovny, na večeři. Všimnou si, že jsem vůbec odešel? Usmál se. Nejspíš ne. Před dveřmi do Vstupní síně stála Ginny, v hloučku svých kamarádek, ale když uviděla Harryho, tak se s nimi rozloučila a zamířila k němu.
„Ahoj Ginny,“ pozdravil ji, jakmile se před ním objevila.
„Ahoj,“ usmála se, „Kde máš Rona a Hermionu?“
„Ale,“ mávnul rukou, „Hádají se v knihovně, tak jsem raději odešel.“
„To je jim podobné,“ ušklíbla se, „Zajímalo by mě, kdy to dají konečně dohromady.“
„Tak to nejsi sama,“ usmál se, „Jak už dlouho to trvá?“
„Víš, že už ani nevím,“ odpověděla Ginny. Poté nastala chvíle ticha, při níž si hleděli vzájemně do očí. Mám se jí zeptat? Proč ne. Za zkoušku přece nic nedám.
„Ginny, nechtěla by si jít se mnou si po večeři zalétat?“ vysoukal ze sebe Harry.
„Zveš mě na rande?“ usmála se, „Moc ráda, ale jak se dostaneme ven? Brána se přece po večeři zamyká.“
„To nech na mě,“ zazubil se, „Tak se sejdeme tady v osm hodin. Souhlasíš?“
Ginny s úsměvem přikývla a spolu s Harrym se vydala do Velké síně. U stolu si sedli naproti sobě a stále se na sebe usmívali. Po chvíli přišel Ron s Hermionou a přisedli si k nim.
„Můžete mi říct, co se stalo, že se na sebe, tak křeníte?“ zeptal se po chvíli nevrle Ron.
„Nic,“ řekli Harry s Ginny současně a dále se na sebe usmívali. Hermiona se na ně zamyšleně podívala, ale poté se taky usmála.
„Tak to už je vrchol,“ prohlásil mírně naštvaný Ron, „Nestačí, že tihle dva se tady na sebe usmívají, jakoby se dělo něco zajímavého, ale ještě ty?“ obrátil se na Hermionu.
„Rone, někdy se mi zdá, že máš opravdu dlouhé vedení,“ podotkla s úsměvem Hermiona.
„Jak to myslíš?“ zeptal se zmateně.
„Ale nic. Spi dál,“ podotkla.
„Cože? Proč bych měl jako spát?“ zeptal se stále zmatený Ron. Vzápětí se vši tři rozesmáli.

„Promiň, že jdu pozdě, ale nemohl jsem se zbavit Rona,“ omlouval se Harry Ginny, „Pořád se mě ptal, co tím Hermi myslela.“
„To nic,“ usmála se, „Bylo mi to hned jasný, že tě Ron nenechá na pokoji.“
Harry se usmál a vykročil spolu s Ginny k bráně.
„Jak jí chceš otevřít?“ zeptala se, když stáli u ní.
Harrymu zajiskřilo v očích. Budu muset použít hůlku. Vytáhnul ji a vyslovil: „Werot Alohomora est.“
Vzápětí vyletěl z Harryho hůlky purpurový paprsek, narazil do zámku, který zachrastil a brána se otevřela.
„Co to bylo za kouzlo?“ zeptala se překvapeně Ginny.
„Takové staré rodinné,“ usmál se Harry, schoval hůlku a spolu s Ginny vyšel na bradavické pozemky. Obloha nad nimi byla poseta zářícími hvězdami, nad kterými trůnil stříbrný měsíc.
„Nedáme si závod, kdo bude dřív u hřiště?“ zeptala se Ginny.
„Jasně,“ usmál se Harry a nasedl na koště.
„Počítám do tří,“ oznámila mu a taktéž nasedla, „jedna,“ usmála se, „tři!“ vykřikla a vyletěla směrem k hřišti. Harry se zasmál. Tak ty chceš podvádět, jo? Vyletěl a hnal se za ní. Pár metrů před hřištěm ji dohonil, usmál se na ni a začal klesat dolů, následován Ginny. Jakmile byli oba na zemi, tak se na ni s úsměvem zadíval.
„Víš, že podvádět se nemá?“ zazubil se a šel k ní blíž.
„Vím,“ usmála se, „Ale když máš, tolik bratrů, co já, tak je to někdy potřeba,“ dodala a začervenala se, protože Harry stál už těsně u ní. Vzal jí za ruku a podíval se jí do očí.
„Měsíční svit ti sluší,“ promluvil po chvíli a políbil ji. Ginny mu polibek opětovala a Harry ucítil její jemnou květinovou vůni. Chytil ji kolem pasu a Ginny obtočila své ruce kolem jeho krku. Ještě chvíli tam stáli a líbali se, ale poté se vydali ruku v ruce do hradu.
„Moc jsme si nezalétali,“ prohlásil Harry, načež se oba dva rozesmáli. Jakmile prošli branou hradu, tak se Harry otočil a kouzlem jí zamknul.
„Chceš to říct Ronovi, že spolu chodíme?“ zeptal se Harry.
„My spolu chodíme?“ zeptala se s úsměvem, „Že o tom nevím.“
„Slečno Weasleyová,“ oslovil ji s úsměvem, „byl bych velmi šťasten, kdyby tak krásná dívka jako vy, se rozhodla, že se mnou bude chodit,“ dořekl a políbil ji ruku.
„Bude mi ctí,“ odpověděla s cukajícími koutky, přitáhla se k Harrymu blíž a políbila ho.
„A co se týká Rona,“ začala Ginny, když už byli u obrazu Buclaté dámy, „Počkáme až mu to dojde,“ zasmála se.

„Harry, můžeš mi říct, kam si se to včera poděl?“ zeptal se ho druhý den ráno Ron. Harry, který právě sešel ze schodů do společenky, se místo odpovědi jenom usmál.
„Já z tebe zešedivím,“ prohlásil a poté se otočil na Hermionu, „Jdeme?“
„Jo, jasně,“ odpověděla a spolu s Harrym a Ronem opustila společenku. Když se od nich cestou trochu Ron vzdálil, tak se s úsměvem podívala na Harryho.
„Tak jaké bylo rande?“ zeptala se šeptem.
„To by jsi chtěla vědět, že?“ usmál se Harry.
„Hele, vy dva mohli byste si pospíšit? Já mám totiž obrovský hlad!“ ozval se Ron.
„No jo,“ zamumlala Harry. Poté spolu s Hermionou došel až k Ronovi, který stál celý nedočkavý, a vstoupil do Velké síně. Rozhlédnul se a spatřil Ginny, jak sedí u stolu a baví se s nějakou dívkou, ale když ucítila Harryho pohled, tak zvedla hlavou a usmála se na něj.
„Proč se na mě směje?“ zeptal se Ron, „To jsem od něčeho špinavý?“ začal se obhlížet. Harry to nevydržel a rozesmál se, zatímco Hermioně jen cukaly koutky.
„Nejsi,“ ujistila ho Hermiona, „To patřilo Harrymu.“
„Harrymu?“ zamyslel se, „Hele, nemáte vy něco spolu?“ otočil se na něj, ale Harry tam už nestál, „Hermi, zase zmizel!“ vyhrkl.
„Houby zmizel,“ usmála se, „Sedí už u stolu.“
„Aha. Ještě že tak,“ řekl a poté zamířil, následován Hermionou, ke stolu.
„Harry,“ oslovil ho, aby upoutal jeho pozornost od Ginny, „Ty s mojí sestrou chodíš?“
„Ano,“ usmál se, „od včerejška.“
Ron se na něj zamračil, ale poté se rozesmál.
„Tak to je super! Moje sestra chodí s dědicem Ne-“ zarazil se, protože ho Harry kopnul.
„Čeho dědicem?“ zeptala se zvědavě Ginny.
„Tak čeho Rone, čeho?“ zeptal se ho taktéž Harry a sledoval, jak hořečnatě přemýšlí.
„No, přece nejlepších chytačských genů,“ plácl první, co ho napadlo.
„Rone, myslíš i na něco jiného kromě famfrpálu?“ zeptala se Hermiona, snažíce se zamluvit jeho přeřeknutí.
„Na tebe,“ vyhrkl dřív než si vůbec uvědomil, co říká a poté se prosebně podíval na Harryho. Ne ne ne. Z toho ti kamaráde nepomůžu. Usmál se.
„Na mě?“ zeptala se Hermiona.
„No, já…víš,“ soukal ze sebe Ron.
„Harry, myslím, že bychom měli už jít,“ usmála se Ginny.
„Jo, máš pravdu,“ přitakal Harry.
„Co? Proč byste někam chodili?“ zeptal se nervózně Ron. Harry se na něj jen usmál. Vstal a spolu s Ginny vyšel z Velké síně. Jakmile byli venku, tak se oba rozesmáli.
„Co myslíš, jak to dopadne?“ zeptal se Harry, když doprovázel Ginny k učebně Obrany.
„Víš, že vůbec netuším,“ odpověděla a přitiskla Harryho zády ke zdi.
„Copak to děláš?“ zeptal se s úsměvem.
„Hádej,“ usmála se a políbila ho. Harry jí rád polibek opětoval. Pokračovali by takto ještě dlouho, kdyby je nevyrušilo zakašlání. Ginny se od Harryho odtrhla a oba dva se podívali na vyrušitele. To jsem si mohl myslet.
„Neměli byste být už na-,“ začal James, ale poté se zarazil, když si všiml, koho to přerušil, „Harry?!“
„Ne, papež,“ ušklíbl se.
„Už bych měla jít,“ řekla Ginny Harrymu s cukajícími koutky, políbila ho a vzápětí byla pryč. Harry se za ní s úsměvem díval.
„Víš, že máš stejný vkus jako já?“ zeptal se ho s úsměvem James. Harry se na něj podíval a začal se červenat.
„No, asi jo,“ vysoukal ze sebe. Bože, mi je trapně!
„Jo, abych nezapomněl,“ začal James, „Sbal si věci, odpoledne odjíždíme na víkend k Siriusovi.“
„Proč?“ zeptal se a pokračoval, „Ne, že by se mi tam nelíbilo, ale už mám na víkend jiné plány,“ šibalsky se usmál.
„V sobotu je totiž rada Fénixova řádu, kde se bude hlasovat o tvém přijetí,“ oznámil mu sklesle.
„Takže už v sobotu,“ usmál se Harry.
„Proč vlastně nejsi na hodině?“ ozval se po chvíli James.
„A proč nejsi ty na hodině?“ zeptal se Harry s úsměvem od ucha k uchu.
„Nezamlouvej to, tak proč-“ zarazil se, otočil se na patě a zmizel. Harry se za smíchu vydal zpátky. Jestli se stanu členem, tak aspoň budu mít možnost nakopat pár Smrtijedům zadek, aby Voldy viděl, že se k němu nemíním nikdy přidat! No, to bych mohl i teď. Usmál se. Už je fakt otravný s tím jeho ,Přidej se ke mně´. Ale já vím, proč chce, abych se k němu přidal. On se mě totiž bojí! Pousmál se a sedl si na schody. Ale jedno se mu musí uznat, řečnit dokáže fakt skvěle. Ušklíbl se.
„Pane Pottere,“ ozvalo se mu za zády, otočil se a spatřil usmívajícího se Brumbála, „Neměl byste tady sedět, můžete se nachladit,“ řekl mu mile. Harry se vzápětí postavil a usmál se na něj.
„Jak se Vám v Bradavicích líbí?“ zeptal se ho Brumbál.
„No, když nepočítám, že už dvakrát za tu dobu, co tu jsem, mě k sobě Voldy dostal, tak je to tu pěkný,“ odpověděl a vzápětí vykulil oči. Vždyť tohle jsem říct nechtěl!
„Děkuji Vám, pane Pottere, za vaši upřímnost,“ pochválil ho s lišáckým úsměvem, „A co se týká Voldemorta, myslím, že vy se už postaráte, aby se to už neopakovalo, že ano?“
„A-ano,“ odpověděl zmatený Harry.
„Tak já už půjdu,“ oznámil mu s úsměvem, „A vy byste taky už měl jít, ať nepřijdete pozdě na Přeměňování,“ dodal a zamířil směrem k pracovně ředitele.
Harry se za ním zamyšleně díval. Jak udělal, že jsem mu řekl pravdu? To vážně nechápu. A co to mělo znamenat s tím ,vy se už postaráte, aby se to neopakovalo´? Ví snad, jak mě k sobě naposledy Voldy dostal? A taky to, co s Ronem a Hermi děláme? Ten stařík je záhadnější víc než jsem si myslel. Budu si muset na něj začít dávat pozor! Usoudil, zamyslel se a vzápětí držel školní brašnu. Přehodil si ji přes rameno a vydal se k učebně Přeměňování.

„Vážně musíš odjet?“ zeptala se Ginny Harryho během oběda a prosebně se na něj podívala.
„Musím,“ pousmál se, „táta se mnou počítá.“
„Tak to je škoda. Myslela jsem si, že si uděláme pěkný víkend,“ šibalsky se usmála.
„Já taky,“ usmál se Harry, přitáhl si Ginny blíž k sobě a políbil ji.
„Pottere,“ přerušil je hlas Draca Malfoye. Co ten otrava zase chce? Odtrhl se od Ginny a zadíval se na něj.
„Nemůžeš jít otravovat někoho jiného?“ zeptal se ho naštvaně.
„Ne,“ odpověděl a zadíval se mu nebojácně do očí.
„Tak rychle vybal, co mi vzkazuje,“ pobídl ho, aby ho měl už z krku.
„Radí ti, ať neděláš to, co se chystáš udělat, jinak toho budeš litovat!“
„Ještě něco?“
„Jo,“ odpověděl a pokračoval, „Gratuluje ti k vlasům,“ usmál se.
„A vypadni nebo uvidíš!“ varoval ho naštvaně a postavil se.
„A co?“ zeptal se provokativně, „Tady před tolika lidmi se mi neodvážíš cokoliv udělat,“ prohlásil sebejistě.
„Myslíš?“ ušklíbl se a chystal se máchnout rukou, ale někdo ho za ni chytil. Ohlédnul se a uviděl Hermionu, jak se na něj varovně dívá.
„Malfoyi, já být tebou, tak raději zmizím,“ doporučil mu Ron. Vzápětí Malfoy pelášil pryč.
Harry se poté rozhlédnul po Velké síni a zjistil, že se na něj všichni dívají a čekají, co se bude dít dál. Rozpačitě se usmál a sednul si zpátky k Ginny. Na tátu se raději ani nepodíval. Já blbec! Ještě, že mě Hermi zastavila!
„Díky Rone,“ podíval se na něj vděčně.
„Není zač,“ usmál se, „Teda kámo řeknu ti, že jsi měl obrovský štěstí, že jsme právě v tu chvíli s Hermi přišli.“
„Harry?“ ozvala se Ginny, „Co to mělo znamenat?“
„No, víš… já-“
„Harry Jamesi Pottere!“ ozvalo se mu za zády. Teď si to vypiju! Otočil se a zrak mu padl na naštvaného Jamese, „Vstávej! Okamžitě teď jedeme k Siriusovi!“
„Ale tati, já-“
„Neslyšel si?“ vyštěkl na něj.
„No jo,“ hlesnul, vstal a spolu s Jamesem zamířil ven ze Vstupní síně.

9. Kapitola || 11. Kapitola

Návrat MoonyhoVoldemortova osudová chybaNebuď směsný!Víno lorda VoldemortaBeránek v rouše vlčímSnoubenkaSmíchaná krevStříbrná a zelená"Naříkání naivního zabedněnce"ŠípVítejte v Kocourkově!Pravda o životě Harryho PotteraAutomat na odpovědiLekce a myslánkaVoldemortova chloubaMinisterstvo kouzelTak málo v něj věříš?LáskaPřítel z mocného roduDruhá šanceNaražené kolínkoDarkCoventryČástečný členRozhodnutíVoldemortův lektvarPan NebelvírFénixův řádMěsíční svit ti slušíNáhody neexistujíZrádná moc ZmijozelaDen potéPrvní školní denBradavicePříčná uliceÚtok a PravdaNarozeninyRanní návštěva